Jak vybrat kytaru

Elektrická nebo akustická? Klasická nebo westernová? A co struny? Kovové nebo nylonové?

   To jsou první otázky, které si musíte při výběru nástroje zodpovědět. Vše záleží v podstatě na tom, co kdo chce hrát za hudební žánr. Jestli máme v plánu navštěvovat např. ZUŠ, zahrát si s kamarády u táboráku nebo vystupovat s kapelou na koncertech. Spousta lidí zastává názor, že "každý by měl začínat na klasické kytaře", ale neexistuje mnoho racionálních důvodů, které by to podporovaly. Naopak, vzhledem k rozdílům v technice hry na jednotlivé druhy kytar se člověk nejrychleji naučí hrát hudbu, která ho zajímá, na nástroj k tomu určený, takže může klidně začít třeba na elektrickou kytaru.

   Pokud chcete hrát jen pro zábavu, doporučujeme vybrat druh kytary například podle toho, jakou hudbu posloucháte nebo jakou byste chtěli hrát. Vhodný nástroj je obrovskou motivací ke cvičení a proto je důležité vybrat nástroj nejen podle atraktivní podoby kytary, ale zejména podle kvality použitých materiálů, zpracování a s nimi spojeného zvuku nástroje. Důležité je také to, jestli nám kytara vyhovuje velikostí těla, menzurou (délkou strun) a šířkou hmatníku.

   Obecně platí, že od začátečnické kytary je dobré chtít spíše, aby se na ni dalo snadno hrát a aby ladila. Vzhled je pro většinu z nás také nezanedbatelný faktor, ale rozhodně jej při výběru nástroje nedoporučujeme řadit na první místo, spíše naopak. Při hraní si totiž pěstujeme a rozvíjíme (relativní) hudební sluch a pokud se učíme hrát na nástroj, který sice hezky vypadá, ale neladí, může to mít neblahý vliv na naše uši a další hudební vývoj. Krom kytary není od věci věnovat pozornost i strunám. Ze začátku asi bude dobré zvolit struny tenčí, je důležité se naučit hrát s co nejmenší námahou a uvolněně, ale pamatujte i na to, že slabší struny mají znatelně horší zvuk, více se rozlaďují a mají větší náchylnost k „drnčení“ o pražce hmatníku. Při výběru nástroje v naší prodejně nebo na e-shopu vám rádi poradíme a nebo se můžete před nákupem případně poradit s vaším učitelem, jaká kytara je pro vás vhodná a u nás si požadovaný typ vyberete.

Klasická kytara

   Akustické kytary s nylonovými strunami, lidově nazývané "španělky", odborně "klasické kytary" jsou historicky nejstarší. Jsou uzpůsobené specifickému stylu hraní, mají širší krk a struny dál od sebe. To proto, že se na ně v drtivé většině případů hraje prsty, nikoli trsátkem. Díky tomu a specifickému zvuku nylonových strun, si klasická kytara najde uplatnění především ve vážné hudbě, flamencu a občas v popu. S klasickou kytarou v kombinaci s hraním trsátkem se výjimečně setkáme např. v jazzu. Klasické kytary jsou ve většině případů vyžadovány učiteli při výuce v ZUŠ. Na tyto kytary samozřejmě můžete hrát i doprovody, ale s takovou kytarou nikdy nedosáhnete tak pronikavého zvuku, jako s kytarami westernovými, které mají kovové struny a obvykle větší, jinak konstruované tělo.

   Při koupi klasické kytary je potřeba se zamyslet nad několika zásadními ukazateli. Tyto kytary jsou konstruovány výhradně na nylonové struny, které mají mnohem menší tah. Natažením kovových strun byste mohli nástroj poškodit nebo dokonce i zničit. Na druhou stranu jsou nylonové struny mnohem měkčí na domáčknutí. Hrát na ně je tedy snadnější i pro začátečníky nebo pro děti. Dále je potřeba zvolit správnou velikost. Vybírat můžeme od těch nejmenších 1/8 a 1/4 přes 1/2, 3/4 až po 7/8 a 4/4 (tzv. celé) kytary. Rozhodujícím faktorem je velikost rukou. Rozhodně se nevyplatí šetřit a pořizovat větší kytaru s tím, že "do toho přece doroste". Přílišná vzdálenost mezi pražci a šířka hmatníku výrazně ztěžuje hru. To může dítě znechutit do té míry, že úplně ztratí chuť hrát. Navíc to přispívá k vytvoření si špatných návyků při hraní, zejména křečí v rukou atd... Ty pak nejen že hru ztěžují a znemožní v budoucnu hrát dobře, ale mohou vést i ke zdravotním problémům. Výběr velikosti kytary pro menší dítě má tedy zcela zásadní vliv.

   Různé velikosti kytar mají také různou šířku hmatníku, ke které je potřeba přihlédnout. Kromě nejrůznějších velikostí nástroje máme i širokou nabídku cenových a kvalitativních kategorií, od kytar základních (vyrobených z vrstveného dřeva- překližky), přes vyšší kategorii tzv. polomasivních nástrojů (ty mají přední desku, která je pro zvuk zásadní, vyrobenou z masivního dřeva), až po nástroje té nejvyšší kvality, které nazýváme „celomasivní" (v tomto případě je vyrobeno z masivního dřeva celé tělo nástroje). Tyto nástroje jsou vybaveny také velmi kvalitní ladící mechanikou, která má dlouhou životnost, zaručuje pohodlné naladění nástroje a zabraňuje jeho nechtěnému rozlaďování.Údaje v tabulce jsou pouze přibližné, pro hrubou orientaci. Nejdůležitější pro výběr velikosti jsou v první řadě fyzické dispozice dítěte.

   Nejlevnější, většinou překližkové nástroje, najdeme v cenové relaci od cca 1 500 do 4 000 Kč, polomasivní kytary se pak pohybuji v ceně asi od 4 000 Kč. V ceně okolo 10 000 Kč si již můžete vybrat i nástroje celomasivní.

Westernová kytara

   Ideální nástroj pro všechny, kteří se chtějí naučit pár akordů a zahrát si své oblíbené písničky s partou kamarádů. Oproti klasické kytaře má westernová kytara kovové struny (na které hrajeme převážně trsátkem), užší krk, větší tělo a silný, výrazný zvuk. Ten je potřeba k tomu, aby se kytara patřičně prosadila a byla při zpívání např. více lidí najednou, dobře slyšitelná. Pokud budeme chtít hrát například v kapele nebo na větším prostoru, kde si již nevystačíme pouze s akustickým zvukem, je dobré zvolit kytaru elektro-akustickou, se snímačem, který nám umožní, za pomocí komba nebo jiného ozvučovacího zařízení, zvuk kytary zesílit na požadovanou úroveň. S výběrem vhodného zařízení vám rádi poradíme. Pokud si vyberete kytaru, která se vám líbí, ale nemá snímač, tak to není žádný problém. Rádi vám jej v našem obchodě do kytary odborně nainstalujeme.
   Při výběru kytary (nejen westernové) nedávejte příliš na vzhled, ale na celkovou kvalitu provedení, ladící mechaniky, materiál přední desky (překližka, polomasiv, masiv), kvalitu dřeva, celkovou laditelnost (správné ladění v polohách, oktávách…) a hlavně výsledný zvuk nástroje! Často se stává, že kytara je hezká na pohled, má pěkný lak, ale ve výsledku je zvukově nevýrazná, tzv. nehraje.

   Snažte se najít kompromis – kytaru, která bude mít kvalitní zvuk a bude se vám zároveň líbit. Kytara by také neměla mít příliš vysoký, ale ani nízký dohmat. Dohmat je vzdálenost strun od hmatníku. Pokud bude vysoký, při hře se příliš nadřete, budou vás bolet prsty a nebude vás to bavit. Pokud bude nízký, je vysoká pravděpodobnost, že budou některé pražce zvláštně drnčet.
U westernových kytar jsou k dispozici nejrůznější velikosti korpusu, od tradičního a zároveň nejoblíbenějšího tvaru nazývaného dreadnought (velký korpus, silný zvuk s mohutnými basy a zvonivými výškami, ideální k doprovodu zpěvu) , „jumbo“ nebo „superjumbo“ (podobné zvukové vlastnosti jako dreadnought), až po kytary menšího tvaru těla (Grand Auditorium, Orchestra Model), vhodné nejen pro kytaristy menšího vzrůstu, ale i například pro studiové nahrávání. Existují i další modely se speciálním tvarem nebo vlastnostmi. Široce zastoupeny jsou v naší nabídce také akustické kytary se širším hmatníkem. Tyto nástroje ocení například kytaristé dosud navyklí na kytaru klasickou, kteří však preferují jasný a zvonivý zvuk kovových strun, nebo hráči, kterým dělá problém úzký hmatník, vzhledem k velikosti jejich rukou.

   Stejně jako u klasických kytar, můžete u westernových kytar vybírat z různých druhů materiálů, ze kterých je kytara vyrobena. Nejčastěji používanými jsou smrk, cedr, mahagon, palisandr, ale například i ořech, javor a některá vzácná nebo exotická dřeva. Pokud zvolíte levnější překližkovou variantu kytary, můžete očekávat horší zvukové vlastnosti, ale na druhé straně větší odolnost nástroje, co se týká vlivu prostředí na jeho stav. Není třeba se o něj až tak úzkostlivě starat a lépe snáší např. střídání vlhkého a suchého prostředí nebo drsnější zacházení při transportu. U polomasivních nebo celomasivních modelů je nutné dbát na správné skladování, nejlépe v prostředí s ideální předepsanou vlhkostí a na údržbu kytaru, nevystavovat ji extrémnímu vlhku nebo suchu a její ochranu zajistit kvalitním obalem či nejlépe tvrdým kufrem. Tyto nástroje se vám na druhé straně odvděčí kvalitním, vyváženým a uchu lahodícím zvukem, který u překližkových nástrojů většinou nenajdete. Pokud byste potřebovali ještě další informace ohledně výběru westernové kytary, neváhejte se informovat u našeho odborného personálu.

Elektrická kytara

   Nabídka elektrických kytar je opravdu velmi široká. Je dobré si již v začátku rozmyslet, jaký hudební styl bychom chtěli hrát a v jaké cenové relaci se budeme pohybovat. Všeobecně platí, že kytara by měla dobře ladit, mít rovný krk, dobře srovnané pražce, což u těch nejlevnějších modelů bývá někdy problém a bezproblémově fungující ladící mechaniku, která zaručí udržení ladění v průběhu hry. Co se týká kobylky, pro začátek je vhodnější volit kytaru s pevnou kobylkou, kvůli jednoduššímu ladění nástroje. Kytary s pohyblivým tremolem nebo se systémem Floyd Rose, jsou pro začátečníky spíše komplikací, než přínosem. Dále je vhodné vyzkoušet funkci snímačů, jestli nemají velkou náchylnost ke zpětné vazbě (pískání), což pak velmi komplikuje použití nástroje ve spojení se zesilovačem. Pokud pořizujete elektrickou kytaru pro dítě, je potřeba počítat s tím, že na ni bude hrát převážně vestoje, proto je krom velikosti tedy důležitým faktorem i váha. Na trhu se lze setkat i s dětskými kytarami, které mají menší tělo a jsou znatelně odlehčené.
   V současné době rozlišujeme tři hlavní typy elektrických kytar, ze kterých se v podstatě odvozují všechny ostatní druhy. Jsou to kytary typu Stratocaster a Telecaster (výrobce Fender) a typ Les Paul, který světu představila jako první firma Gibson. Pokud ještě nevíte, jakým směrem se budete ubírat, bude vhodné zvolit kytaru univerzálnější, jako například typ Stratocaster se dvěma singl snímači a jedním humbuckerem (dvojitý snímač). U této kytary můžete docílit tvrdších zkreslených zvuků používaných např. v rocku či metalu, až po jemné, kulaté jazzové tóny. Zvukově specifičtější je pak kytara typu Les Paul, která vykazuje silný výstupní signál a díky plnému kulatému zvuku dvojice humbucker snímačů, se velmi dobře hodí do tvrdších rockových žánrů, metalu, ale můžeme se s nimi setkat i v reggae nebo blues. Typ Telecaster je předurčen spíše pro čistý až mírně zkreslený zvuk. Typicky se tyto kytary objevují v žánrech jako country a pop, ale v dnešní době existují i speciální konfigurace telecasterů určené pro tvrdší hudbu. Pokud bychom chtěli vybírat kytaru s netradičním tvarem a vlastnostmi, tak můžeme hledat mezi tzv. Super Strat modely, vycházejícími konstrukcí a tvarem těla z modelů Fender Stratocaster. Jsou charakteristické užším tělem i krkem, hlubokými výřezy s ostrými rohy. Ve většině případů jsou tyto nástroje osazené jedním nebo dvěma dvojcívkovými snímači (humbucker), doplněnými o jeden nebo dva jednocívkové snímače. Tyto charakteristické prvky předurčují kytary typu Super Strat k použití zejména v tvrdších rockových a metalových žánrech. Z dalších modelů nelze opomenout typ SG (původně Gibson), které jsou velmi specifické tvarem i zvukem, spíše vhodné pro rockovou hudbu. Pokud budete uvažovat o něčem opravdu speciálním, existují kytary vícestrunné, které vám umožní hrát v nižších, pro kytaru netypických polohách, bez nutnosti podladění a docílit tak velmi hutného zvuku. Pro milovníky neobvyklých tvarů je možné pátrat mezi kytarami typu Flying nebo Explorer a spoustě dalších specialit od různých výrobců.

 Vedle kytary je potřeba věnovat pozornost i strunám. U elektrických kytar problémy s druhem strun víceméně odpadají, jelikož nylonové struny nelze snímat elektromagnetickými snímači, které se na elektrické kytaře používají. Ze začátku asi nemá moc cenu řešit zvuk strun, ale je důležité se naučit hrát s co nejmenší námahou a uvolněně. Proto je vhodné volit struny slabší, pro menší námahu a příjemný dohmat.   Kromě kytary je potřeba pořídit i nějaký aparát (zesilovač s reproboxem nebo kombo), protože neozvučená kytara je akusticky velmi tichá. V přírodě si tedy nezahrajeme. Navíc se zvukem a určením jedná spíše o nástroj vhodný do kapely, který je pro sólové vystupování (až na několik výjimek) spíše nevhodný. Na druhou stranu, na elektrickou kytaru se dá hrát velice potichu a není s ní problém, např. v paneláku nebo tam, kde při cvičení potřebujeme minimalizovat hlasitost.